Letošní rok byl pro MORAVCE ve znamení docela razantního nárůstu počtu členů. Samozřejmě nás to těší! Je to jednoznačný signál, že „po Slavkově“ jdeme správným směrem, a že naše práce je z venčí vnímána pozitivně (oddíl ale není – bohužel – nafukovací, proto jsme museli vyhlásit k 31.10. 2016 STOP stav na sezónu 2017, přičemž jedinými dvěma výjimkami pro vstup do oddílu by mohli být Nino Schurter nebo Jarda Kulhavý). O tomto ale nechci psát a pokusím se vrátit se k původní myšlence. Jednou z rodin, která si k nám našla cestu jsou Jirkové, Ilona a Adélka Zavřelovi. Jirka Zavřel st., silák se srdcem na správném místě,  se rázem stal v mých očích nepsaným oddílovým „bodygardem“, přičemž  oddílové účinkování tohoto „qarteta“ za krátkou dobu pobytu u nás, jak po sportovní, tak po pracovní stránce, nemůžu hodnotit jinak než podtrženou jedničkou! V současnosti jsou ale jmenovaní čtyři mušketýři „tak trochu z ruky“… Ptáte se kde? Prostudujte tento hutný, Jirkův supr report, který Vám posouvám v plném znění., a který Vám vše osvětlí…

Ahoj Moravci. Po výsadku DPCR v závodech se i naše Dočasná Asijská Rota ( čti DAR) vydala bojovat za naše barvy. Sídlo máme na ostrově Lankqawi mezi Malajsíí a Thajskem. Výsadek proveden po ose Praha – Istanbul – Kuala Lumpur – Lankqawi. Naše cesta proběhla bez větších obtíží až na přesun na nádraží ve Skalici nad Svitavou. Do vlaku jsme nastoupili v Rájci a přípoj ve Skalici ani nepočkal a bez čekání odjel. Modrá armáda nás opět nakrkla a tak jsme málem skončili náš výsadek na hranici okresu. Vše jsme „diplomaticky“ zvládli a mohlo se jet. Letadlo s námi trošku nad mořem zatřepalo ale děti i maminka jsou držáci. Táta už moc ne!

Na ostrůvku bydlíme v hotelu MaliMali u pláže, který má i bazén, ale tam chodíme většinou jen na noční koupel. Jinak se snažíme co nejvíc plavat v moři. To je zde tyrkysově zelené a velmi, velmi teplé. Vstáváme pozdě a chodíme spát taky pozdě. Zrovna včera jsem lovil Adélku s Jirkou z bazénu v deset hodin večer. V noci nám pak ze spaní křičí zážitky. Strava je vynikající, ale jíme pouze v restauracích a tak není nouze o překvapení. Děti se snaží vyzkoušet všechny typy pokrmů. Většinou nám na stole přistane hromada mořských potvor. Sépie, chobotnice, shrimpy, ryby a raci, nudle, rýže a spousta omáček. Děti vše ochutnají, ale jedí jen něco. Na jejich obranu musím říct, že i když místní obsluze řeknete, že je to pro děti a požádáte o nepálivé jídlo tak Vám přistane pokrm do soutěže feferonek. Jiřík už si zvyká u děvčat je to trošku horší…

V pondělí (7. listopadu) byl první výlet lanovkou, kterou zde postavili Rakušani na vrchol hory, kde je nádherný geopark a prosklený most.  Táta kolaboval už na mezistanici, vysuté lanovky není jeho zrnko kávy a tak se zbytkem výpravy rozloučil a v leže na podlaze vyjel zpět do základního tábora.  Zbytek výpravy ztékal vrchol. Mám to pouze z doslechu, ale prý to bylo krásné  – viz. foto. Po dni odpočinku nás čekal tentokrát mokrou nohou výlet lodí na ostrovy. Na prvním jsme vystoupali do kráteru vyhaslé sopky, který je zatopený sladkou vodou. Je zde dovoleno koupání a jízda na kayaku a to i přesto, že se jedná o národní park.

Na ostrově jsou opice. Po příjezdu sebrala jedna z nich turistce tašku se 7upem umně ji otevřela a vleže vypila. Dětem se dostalo poučení nechodit s jídlem v jejich blízkosti a nekrmit.  Na druhém ostrově jsme se podívaly na krmení orla mořského. Na třetím ostrově byla koupačka s potápěním a útok opic, který nebyl na programu výletu. Adélka odrazila útok opice vhozením bábovky do tlamy primáta a utekla. Po návratu na základnu jsme únavou padli jako koťata. Dnešní den byl deštivý, ale už jsme se v dopoledních hodinách začali připravovat na první akci na naší asijské tour. Lankgawi Ironman je kvalifikací na Hawaii. Jsou zde klimatizované stany v depu a poběží se na pláži.  Startujeme v pátek v 7:30 během.  Další výsadek provedeme tentokrát v Thajsku na ostrově Phuket a to 26.11.2016 a poslední akcí bude triatlon v Kuala Lumpur 4.12.206.  Budeme Vás průběžně informovat o závodech a událostech. Z tropického ráje posílá pozdrav Jirka, Adélka, Ilonka a Jirka.

Zavřelovým budeme do závodů samozřejmě držet palce a přejeme jim, ať jejich mise i na dále pokračuje zdárně. Jisté je ale jedno: nevzpomínám si, že by se náš dres objevil tak daleko od domoviny! Dosavadní rekord drží – tuším – Nigérie? Když, tak mě opravte… Zde připomínám, že je od Zavřelových  z dálného východu první supr fotogalerie.