Především dětem bylo určeno letošní cyklistické putování MORAVEC Teamu s volacím znakem URAL. Už po třetí jsme „zabrousili“ do nejjižnějších cípů Moravy, tentokrát do lokality Pálava, když dočasnou základnou se nám stala malebná vinařská obec Rakvice. Od úterý do pátku jsme najezdili – plus / mínus – 150 km, a klobouk dolů před výkony našich elévů, když vezmeme v úvahu, že někteří z nich najížděli na biku svoje první životní desítky kilometrů! Imponovala i jejich disciplinovanost v sedle, protože chtíc – nechtíc, silnicím za plného provozu jsme se místy vyhnout nemohli. No a protože čtyři naše putovací dny byly povětšinou zality sluncem, můžeme dát za letošní kemp, myslím, docela vysokou známku!
Operace URAL – den č.1 – úterý 26.7.2016
Výsadek invazních vozidel proběhl na parkovišti u koupaliště v obci Žabčice a byl stanoven na 10.00 hodin. Velitelský čas byl dodržen, byť Petr s Apollem 14 (vezl v něm 7 útočných byciklů) netrefil při příjezdu na invazní místo tu pravou dálnici. Ještě štětí, že jich v Česku není mnoho… Vítáme se zde s nováčky našeho letošního riskantního cyklodobrodružství: s rodinami Šebelovic, Zavřelovic, Bartošovic a Janovských a pak už v počtu „Voko bere“ (21 rajdrů + 2 řidiči doprovodných vozidel) nasedáme do sedel, a s trochou potu na čele hned na startu se svěřujeme do rukou „vodiče“ Petra, přemýšlejíce, kolik kilometrů navíc najezdíme, když se mu zadaří – jak je jeho zvykem – zbloudit ze správné cesty?
První kilometry jsou po luxusní rovince ve stínu lesa, který je protkán bažantnicemi a cílem je první „plahočina“ v obci Uherčice. Pak přichází první zkouška, kterou je nejvyšší bod na trati – kopec Žebrák na Hustopečemi, který se pne nad Severní moře do výše 312 m. Soustavnému, preciznímu tlaku MORAVEC Teamu, samozřejmě, nemohl odolat… Podle plánu brzdíme v cca 13.00 na obědě v Hustopečích v restauraci U Halmů a po obědě, aby bylo trocha adrenalinu“ přichází první „kufr“ vodiče Petra, který na poprvé netrefil odbočku z města ve směru na Šakvice. Na podruhé se to ale daří a bloudění není nijak významné. Zdoláváme pro ten den avizovaný kopec č.2 mezi Hustopečí a Šakvicemi a při sjezdu k Novomlýnským vodním nádržím, zažíváme díky šotolinové polní cestě konečně první, pravé crosscountry.
Jinak jsme do té doby jsme jeli výhradně po asfaltkách a cestách s pevným povrchem. Na ty se opět vracíme při stoupání k obci Zaječí, kterou ale míjíme a kolem vinařství, kde se točil seriál „Vinaři“, se opět „kutálíme“ dolů k vísce Přítluky s vědomím, že cíl cesty – základna Rakvice – je už hodně blízko! Přichází ale pro ten den adrenalin č.2: vodič Petr je ve spojení s meteorologickou oddílovou podporou a ta hlásí, že náš konvoj zastihne déšť! Před obcí Přítluky s prvními kapkami velí vodič k úkrytu pod přístřešek u dalšího místního vinařství. Déšť skutečně přichází, není však silný a ani netrvá dlouho. Přesto vinařský specialista, který s námi letos jede a oddílový designer v jedné osobě, Libor Bartoš (za pomoci Vládi Janovského), oba dokážou opatřit během chvilky při doplňování vody do bidonů i láhev dobrého vína! Takže dospělým „účastníkům zájezdu“ se déšť pod přístřeškem překonává v pravdě lahodně…
Mraky záhy mizí, objevuje se opět sluníčko a my zakrátko brzdíme v našem dočasném domově, rakvickém penzionz Janami. Zde se opět setkváme s dětmi Sárinkou a Sofinkou Šebelovými (oddělili se od nás v Hustopečích, když si před tím vytvořili nový osobák v ujetých kilometrech) a s Lipenskými – Hanouskovými, kteří v síle malé roty (5 rajdrů) dorazili na naši základnu již odpoledne. Běží tradiční popříjezdové sekvence – ubytování, aklimatizace, rekognoskace místního terénu… Petr s Drsoněm, ještě vyráží na průzkumnou cestu, jejímž cílem je najít způsob, jak překonat řeku Dyji, která nám v dalších aktivitách, které na středu a čtvrtek plánujeme, tak trochu „zavazí“… Úkol je splněn, oba zkušení MORAVEC Ranges se vrací v cca 20.00, byť s dost zablácenými bycikly: v teritoriu Rakvic totiž pršelo podstatně víc, než před obcí Přítluky, kde jsme se před deštěm po cestě schovávali…
Operace URAL – den č.2 – středa 27.7.2016
V čase prvního invazního výjezdu do lokality Pálava (cílem je Mikulov nebo nějaké obce poblíž), je nás připraveno do akce 31! Podle plánu dorazili za námi druzí Koudelkovic v počtu čtyř rajdrů a Dáša Šebelová, která tak kompletuje rodinu Šebelovic (též do počtu čtyř rajdrů). Slunečné počasí vybízí do sedla a Petr s „Drsoněm“ vedou náš konvoj na přechod přes Dyji, který včera průzkumem pro nás zkušeně zajistili. První kilometry jsou opět typickým crosscountry, které je „zpestřeno“ navíc několika brody, které včerejší déšť na zdejších polních cestách vytvořil. Děti si ale v sedlech vedou na jedničku s hvězdičkou, jde jim to výborně a ani se nechce věřit, že některé z nich mají tak málo najeto… Na mostku přes Dyji nás zdrží zajímavé vodní panoramato: v řece zřetelně rozeznáváme kaprovité ryby ale i obrovské sumce (!) v počtech nebývalých… Znak toho, že řeka je čistá… Což je jen dobře…
Za obcí Úvaly (je zde „velká plahočina“), která je první od Dyje, už opět najíždíme na komfortní asfaltové chodníčky a pohodovou jízdou dosahuje náš středční výpad až do obce Sedlec. Zde doplňujeme „palivo“ (neboli obědváme, restauraci doporučil znalec místního kraje – Jirka Zavřel st.), ale při siestě zažíváme další adrenalin! Poprvé v historii našich kempů je nám zcizeno kolo! Nešťastníkem je Eva Zemánková… Samozřejmě si nic nenecháváme líbit. Místní policii aktivujeme do pátrání a Evě půjčuje kolo Rosťa Šebela, který se ze Sedlece s dětmi a manželkou vrací do Rakvic již doprovodným vozidlem. Je to smůla a kaňka na jinak vydařeném dni. Takové průšvihy ale život přináší, však dobře víme, jak je český člověk nenechavý… Ze Sedlece míříme stejnou cestou zpět do Rakvic s vědomým, že plánované kilometrové pensum je splněno, u některých ba překročeno!
Tím, že sesedáme z kol, program dne zdaleka nekončí. Jdeme prubnout zdejší přírodní koupaliště (voda je zde čistá a vskutku teplá – cca 23°C), po večeři vyráží starší holky (v režii Lenky) s dětmi hledat poklad no a večer si vychutnáváme chvilky oddechu u prvního ze dvou plánovaných táboráků. Vodič Petr ctí tradici a po večerce (je i pro děti v rámci akce posunuta na půlnoc) uléhá k ohni pod širé nebe. Déšť, který Rakvice zkrápí v 4.45 hodin ráno ho ale zahání do bezpečí a sucha penzionu… Zbabělec… Pršet přestalo v 5.05… Co Tě to v mládí učili: překonej sám sebe a vytrvej! A tys nevytrval… Co jsi to za náčelníka?
Operace URAL – den č.3 – čtvrtek 28.7.2016
Zahajuje ho administrativní procedura, spojená s nepříjemnou ztrátou kola Evy Zemánkové: sepsání protokolu v 8.00 na strážnici v Mikulově. Další pomocnou ruku nešťastnici Evě podává nezištný Kare Všetula, zajišťuící její přepravu tam i zpět. Vše se v pohodě stíhá a na další druhý výpad vyrážíme ve směru Lednice (Evě kolo opět půjčuje Rosťa Šebela, sám jede na kole své ženy, jejíž návštěva u nás byla – podle plánu – jednodenní). Nejmenší děti se Petra ptají, zda v té „Ledničce“ bude zima a zda se tam trochu schladíme, protože od rána je opět slunečno a teplo. Kvůli nočnímu dešti volíme cestu po silnici přes Podivín, za kterým najíždíme opět na bezpečné cyklostezky. Ta dojezdová do Lednice ale stojí za to: je to tak zvaná „štětovaná“ stará formanská cesta a dost drncá… Navíc je ještě kluzká, takže pádům se naši nejmenší nováčkové, přes všechno úsilí, nevyhnou… Jsou ale stateční, odolní! Opět se ale s terénem perou po MORAVCOVSKU a zvládájí to vše suprově!
Po tortuře na štětované je pro nás odměnou útulné zázemí Janova hradu a jak tušíte, to už jsme dorazili do Lednicko – Valtického areálu, k jednomu z jeho skutečných „majterštyků“! Že se nám odtud moc nechtělo, jistě chápete… Nastalá doba „doplnění paliva“ nás ale vyzvala zpět do sedel. Zde opět využíváme znalostí Jirky Zavřela st. který nás vede městečkem (přibržďujeme u Lednického zámku a stylové společné foto s oddílovou zástavou zde nemůže chybět) do „Hypo“ restaurace, kde že nejenom výborně vaří, ale je zde i možnost povození se na koních! Tu samozřejmě dětem nabízíme a ty ji – samozřejmě – beze zbytku a s nadšením využívají! Po dobrém „gáblíku“ nás opět postihuje syndrom „pohodové lenivosti“…
Té se však dokážeme ubránit! Bystře jdeme opět na věc, a v sedlech našich „miláčků“ objíždíme Lednické rybníky a trasou „volného návratu“ brzdíme v očekávanou dobu opět před naším dočasným domovem v Rakvicích. Jako ve středu, ani ve čtvrtek ale denní program zdaleka nekončí. Děti míří opět do místního přírodního koupaliště, které si oblíbily a dospělí (tentokrát v reži Petra) jim připravují již dříve avizovaný cyklistický závod. A tak po večeři se jede na parkovišti před penzionem historicky první MTB Velká cena Rakvic za účasti více jak tuctu bikerů! Boje jsou líté, už v tréninkovém kole jsou monitorovány nepříjemné pády, divácká atmosféra je úžasná (přilákala dokonce i místní občany včetně několika zdejších ztepilých družstevníků a družstevnic!)…
Závodit končíme se samou tmou a slavnostní vyhlášení výsledků probíhá u táboráku s pořadovým č. 2. Ujímá se ho náš letitý podporovatel a sponzor, Rosťa Šebela, který je letos tou osobností u našeho táboráku, kterého Petr přítomným představuje, kterému všichni děkujem za jeho náklonnost k MORAVEC Teamu a kterému chválíme jeho dvě již výše zmíněné dcerky – Sáru se Sofinkou. Především ony a malý Jonášek Janovský (nejmladší „účastník zájezdu“ jsou v pravdě objevy letošní cyklistické sezóny! Rosťa se pak zkušeně ujímá předávání cen a večer pokračuje při degustaci výborných tekutin, které místní kraj plodí a které k táboráku zajistil další znalec místního kraje – Libor Bartoš. Překvapením ale není ještě konec: Petr se konečně dožívá toho, co mu už tak dlouho chybí: to jest vlasů! Jsou zrzavé, příčesek mu vyrobily děti a rázem se stává vskutu se vším všudy, IN borcem! Šťasten pak opět usíná pod širou oblohou, na rozdíl od středy tentokrát jeho spokojené snění žádný déšť nepřekazí… Tradice tedy tentokrát zústala dodržena!
Operace URAL – den č.4 – pátek 29.7.2016
Jak rychle čas utíká, když se nelelkuje a když je biker, tak jak má být, pořád „v jednom kole“, jsme si uvědomili v ono páteční ráno, v den našeho návratu zpět, na Drahanskou Vrchovinu. Po snídani vímáme, že náš počet bude redukovaný o Hanouskovy – Lipenské, kteří řeší i cestu zpět vozem po vlastní ose. V 10.30 zahajuje náš pelotonek „zpětný chod“ a je víc než patrné, že po třech dnech pilného ježdění to už „dáváme“ úplně jinak, než v den první… I proto jsme v Hustopečích na obědě U Halmů o 45 min dříve, než jsme plánovali a tak trochu tím zaskakujeme zdejší personál…
Po obědě se zde od nás odděluji Koudelkovic č.2 a Šebelovic. I oni již řeší finální návrat vozy, po vlastní ose. Desítka zbylých MORAVCŮ řeší dilema: Dáme znovu kóotu Žebrák, nebo ho objedeme? Petr našel cestu, kudy by to šlo mimo obávaný vrchol, je to ale delší… Rozhodnutí většiny je, že Žebrák skolíme i po druhé! A daří se nám to snáz, než jsme předpokládali. Pak už nás čeká jenom po sjezdu z kopce poslední „velká lahočina“ v Uherčicích, abychom v neutuchajícím svižném tempu průjezdem rovinatých bažantnic v 15.30 brždění na výchozím stanovišti vyhlásili misi URAL 2016 za úspěšně ukončenou! Že s námi poslední kilometry naebsolvoval Vláďa Janovský se synem Jonáškem, způsobil defekt jejich pneu, který se ndařilo zacelit. Že jsme si ještě užili v nedalekém žabčickém kiosku doplnění „cukrů“ (ve většině případů šlo ale vsutku o zákusky), bylo po našich výkonech z předešlých dnů, také, myslím, zcela legitimní… Závěrem už jen pochvala všem účastníkům kempu za vzorné, podlahové výkony! Takže zase za rok! Fotky, které ztvrzují výše popisované, omrkněte zde:
