Poslední bašta „Kalicha“, legendární hrad Sion, po staletích opět padl! Tentokrát po razantním, nečekaném a překvapivém nájezdu útočného cyklistického šiku MORAVEC Teamu a stalo se tak v pondělí 27. července 2020 v dopoledních hodinách v rámci našeho tradičního prázdninového cykloputování… Pravda, MORAVCI měli – na rozdíl od zrádné královské jízdy z r. 1347 úlohu poněkud snadnější. Hrad v současnosti hájí jediný žijící Husita, který nám nekladl vážnější odpor… Toto a fůru dalších dobrodružství, zažila skupinka statečných MORAVCŮ v posledních červencových dnech v rámci oddílového kempu na kutnohorsku…
Letos se o nás výtečně postarali dva stopaři, Paťa 2 a Ivan, kteří znají region kutnohorska opravdu do detailu a „povodili“ nás v lokalitě slutečně prvotřídně… Za čtyři dny jsme najezdili 150 km, když ta středeční, poslední „etapa“ byla co se týče zdolané distance skutečně TOP! Najetých 65 km za den znamená jeden z nejlepších, ne-li nejlepší výkon MORAVCŮ v bezmála dvacetileté historii našich prázdninových cyklovýletů!
Neděle 26. července – Kutná Hora
Naší dočasnou invazní záladnou se stává autokemp v obci Malešově, nedaleko Kutné Hory. Pravda, mediální rekalama na toto ubytovací zařízení vypadala podstatné lépe než ukazuje raelita, ale protože se „na místě činu“ sjíždí v tom posledním nedělním červencovém odpoledni skutečně silní a odolní MORAVCI, a protože je zde skutečně klidné a tiché prostředí, je záhy všemi odsouhlaseno, že „lokál“ měnit nebudeme..!
A už v neděli k večeru velí oba naši „stopaři“ a „horští“ vůdci zároveň – do sedel! Směr: Kutná Hora! Je to z autokempu asi 6km a přímo v „Hoře“ si užíváme luxusní královské cyklostezky, kdy pohledem vlevo se kocháme panoramatem na chrám Sv. Barbory a zprava se nás dotýkají pasáže královského lesoparku, kudy v minulosti vedla trať závodů Českého poháru horských kol, a na které borec MORAVEC Teamu, Radim Kovář, vybojoval v r. 2007 – tehdy co by starší žák – pro nás historicky první vítězství v této soutěži. Na „zahrádce“ jedné z mnoha místních útulných restaurací večeříme a do tmy v pohodě stíháme na „základně“ první táborák!
Pondělí 27. července – dobytí Sionu
První den v týdnu se na nás od rána směje sluníčko a k naší velké radosti to tak pokračuje i po celou dobu našeho pobytu! I počasí zařídili Ivan s Petrem 2 na jedničku! Bravo kluci! Po snídani vyrážíme směr malebná obec Malešov, která se nezdá, ale je zde například kromě historické tvrze i malý Přátelský pivovar! Jeho návštěva je ale plánována na jindy a my vyrážíme splnit hlavní úkol riskantní operace „Kapradin“ a tím je dobýt hrad Sion. Jak už jsem výše naznačil, podařilo se nám to poměrně snadno a rychle. I díky tomu, že ostraha hradu je v současnosti skutečně sporadická a čítá jediného dobového muže… Nebo ženu? Nad touto otázkou jsme si lámali hlavu ještě večer u táboráku a většinou hlasů jsme vyhodnotili, že „B“ je správně…
Ať tak, či tak, jako lučištník se tento poslední žijící husita (husitka) předvedl(la) v tom nejlepším světle! Terč trefoval(la) s jistotou 100% a my jsme s radostí sledovali, jak i v tomto kumště se jí MORAVCI vyrovnali! Naše „Jolanda“ trefovala terč stejně bravurně! Konec konců: Zda současný Sion hájí obránce nebo obránkyně zkuste posoudit sami, jeho/její fotky naleznete ve fotogalerii č.1… A ještě jedna kuriozita ze Sionu: kluci si těsně pod hradem obratem našli krásný skokánek… A Vy můžete třikrát hádat, kdo si na něm úspěšně (naštěstí bez zranění) „ustalal“? Ze Sionu „brousíme“ dál po místním malebném okolí, zvládáme po cestě kromě několika občerstvovacích stanic i „obídek“ a odpoledne „kotvíme“ v Dětském zábavné parku Herolend, kde se děti na skutečně velké ploše a na atrakcích nejrůznějšího typu vydováděly vskutku „do sytosti“… Na pohodu najeto 38 km… Dost dobrý… Večer regenerační koupání v malešovském rybníku, následně v kempu pohoda, klídek a – táboráček…
Úterý 28. července – Stříbrné jezero, Svatá Barbora
Ztěžejním vodním tokem v lokalitě, který se nám na našem putování pořád „motá pod koly“, je především říčka Vrchlice, která napájí vodní nádrž stejného jména, a která je zdrojem pitné vody pro Kutnou Horu. A právě legendární město stříbra, Kutná Hora je hlavním cílem úterního invazního výpadu. Než jsme tam ale dojeli, zavedl nás stopař Peťa 2 ke „Stříbrnému jezeru“… Právě říčka Vrchlice vytváří svým tokem v jednom místě nádherný vodopád, který nám legendární indiánské jezero hodně připoměl… Fakt krásný koutek přírody, pstruzi ve vodě včetně… Však jsme se zde docela zdrželi… Fotky ze „Stříbrného jezera“ najdete taky ve fotogalerii č. 1… Pak už opět majestátně vjíždíme do Hory Kutné… Cíl je jasný: Chrám Sv. Barbory… Návštěva jeho interiéru ohromí… Kdo vstoupí, uvědomí si malost a velikost člověka zároveň… Zážitek na hodně dlouho… Ještě večer u táboráku, jsme story úterního dne dne diskutavali s našimi avizovanými milými hosty: Lenkou a Janou, které vážili čas a přijeli za námi sdílet slavnostní úterní „buřtíkový“ táborák na jejich počest! První kontakt s nimi jsme zažili v předstihu v již zmiňovaném Přátelském pivovaru Malešov a i díky holkám jsme ověřili, že pivko zde vaří fakt výborné! V úterý opět na pohodu najeto 35 km… Opět dost dobrý… Bravo MORAVEC… Fotky z úterka hledejte ve fotogalerii č.2…
Středa 29. července – Čáslav, Žleby
Čeká nás sice rovinatá finální etapa, ale zato nejdelší… Bystrým tempem zdoláváme první cílové město – Čáslav – další z místních historických klenotů. Depo řešíme na místním náměstí, kde z každého domu cítíme dech dějin… Ve svižném tempu docilujeme hlavní cíl dne – obec Žleby. Zde stíháme parádní předváděčku místních sokolníků… A k našemu úžasu záhy zjišťujeme, že opravdové sokolníky máme i mezi námi v naší cyklistické úderné skupině… Mrkněte zase na fotogalerii č.2… Ve Žlebech dáváme „gáblík“ a v místní restauraci se na „zahrádce“ potkáváme věřte – nevěřte – se skupinou krajanů z Benešova! Zkrátka platí: Nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi… Ze Žlebů míříme přes Chotusice (je zde letecká základna českých stíhaček JAS 39 Grippen) na přírodní koupaliště – zatopený pískový lom, ve kterém nám koupačka v parném dnu udělala skutečně dobře! Ale to stále ještě není ten den všemu konec… Malé ZOO na nás ještě čeká… Provozuje ho místní dřívější majitel cirkusu… Setkání se lvy a tygry (a nejem s nimi) tváří v tvář je supr zakončením dne plného událostí..!
Poslední táborák (jak nám těch pár dní rychle uběhlo…), je ve znamení odměňování. Čyři statečné děti – Jolanka, Barča, Kuba a Vojta dostávají kromě sladkostí i velké zlaté medaile za supr výkony, které po celou dobu kempu (ať už na kole nebo ve vodě) předváděli. Zlaté medaile, samože, patří i dvěma našim bezvadným vůdcům – stopařům: Peťovi 2 a Ivanovi a za supr výkonnost je oceněn i „nejmladší“ účastník naší čtyřdenní riskantní akce – Karel – s indiánským jménem „Valící se kámen“. Navíc dostávají děti za svoje poctivé výkony od našich pozorných průvodců i pravé stříbrné kutnohorské groše… Zbývá ještě doplnit, že nás na našich cyklocestách doprovázely holky z rodinného teamu Petra 2: jeho manželka Radka a dcera Adélka… Mimochodem – obě cyklisticky velmi, velmi zdatné..! A možná máte ještě poslední nejasnost: proč stopař Petr má za jménem číslo 2? A kdo je tedy tím pádem Petr 1? Druhý nejmladší účastník výpravy, Vojta, dva Petry ve výpravě takhle duchapřítomně rozlišil… Co se výkonnosti týče, mělo být očíslování samozřejmě ale přesně opačně…
A ještě jedna vyseknutá poklona oběma „stopařům“: nejen že ve středu při našem průjezdu poblíž letiště Chotusice nám před očima dokázali zorganizovat přistání vojenského dopravního speciálu, ale po všechny dny našeho pobytu zajistili ochranu naší skupiny ze vzduchu právě letouny JAS 39 Grippen… Co dodat..? Jen snad – HOŠI DĚKUJEM!
