Jsou informace, které se věru nesdělují lehce… Až dnes jsem sebral sílu a začal psát tuto aktualitu… Byť jsem zprávu o skonu našeho kamaráda věděl už od neděle… V marné víře, že je to jenom špatný vtip nebo zlý sen, jsem čekal, že mi někdo řekne, zavolá, že to není pravda… Nestalo se tak… A mě nezbývá, než se prostřednictvím těchto řádek s Vámi podělit o velké smutno, které zasáhlo MORAVEC Team… Srdcař, bojovník, kamarád a  moc fajn chlap,  František Paděra, už bohužel  nežije…

S Frantou jsme se poznali na závodech MTB „Vrchoviny“, kde na sebe upozornil svým razantním vstupem do soubojů v kategorii veteránů Masters II v r. 2016. V konkurenci 37 soupeřů se tehdy dokázal prosadit v pořadí OPEN na celkové 5. místo! Naše od prvopočátku vzájemné sympatie vyústily v jeho příchod do MORAVEC Teamu hned v následujícím roce 2017. A už v našem dresu zažívá svoji TOP sezónu: kromě jiných výborných výsledků bere „Trevor Francis“ (jak jsem ho já, bývalý fotbalista tělem i duší, s oblibou přezdíval) v prestižní „Vrchovině“ ve své veteránské kategorii celkové 3. místo! V rámci série se tenkrát jelo rekordních 15 závodů a v rovné třetině z nich se dokázal Franta prosadit na „bednu“! Rychlejší něho byli pouze další dva tehdejší veteránští „bombarďáci“ z MORAVEC Teamu: Martin Gottwald a Honza Šindelář. Však také toto naše trio, jehož byl František nedílnou součástí a oporou,  platilo v tom roce ve své kategorii Masters II za neporazitelné… Franta zářil na MTB „Vrchovině“ i v následujícím roce, byť mu v celkovém pořadí OPEN bronzový pohár nakonec těsně unikl… Vše si ale vynahradil na MTB MČR koncem července r . 2018 v Peci pod Sněžkou: v oficiálním Mistrovství ČR do vrchu (UP HILL) obsadil v kategorii veteránů 10. místo, když na trati pořádně proháněl i reprezentačního trenéra Viktora Zapletala..!

On ale nebyl jen excelentním bikerem a těžko porazitelným závodníkem… Hned po nástupu do našich řad se zapojil obětavě a nezištně  v rámci oddílu do práce a makal v podstatě „na všech frontách“: od pomoci při přípravě tratí na MTB závody v naší režii, přes pomoc  na oddílových akcích všeho druhu (pravidelná dobrovolnická práce např. v rámci MTB „svěťáků“ v Novém Městě na Moravě),  až po velmi důležitou – trenérskou rachotu. Ta mu skutečně sedla. Jednak, jako zkušený rajdr, znal praktickou  stránku věci a tu uměl dětem dobře předvést, předat, vštípit… Čímž si  získával u dětí uznání a přirozený respekt. A důležité taky bylo, že svým kamarádským přístupem u nich dokázal vzbudit důvěru a tím u nich rozvíjet tolik potřebnou vzájemnou soudržnost a týmového ducha…

V tom trénování byl vskutku velice svědomitý. Pamatuji si na jednu úsměvnou příhodu z bikového tréninku na pohárových tratích na Okrouhlé:  František vyrazil do terénu se skupinkou asi 8-10 dětí, zatímco my ostatní jsme vyztužovali šotolinou terén v okolí traťové sekce „Skalka“. Asi po čtvrthodině se u nás objevil František a -sám! Bez dětí…  S dotazem, zda jsme náhodou někde jeho děti tady neviděli? „Nasadil jsem trochu ostřejší tempo a tak trochu jsem jim asi poodjel…“, svěřil se nám a záhy vyrazil zpět do lesa, aby včas svůj team dohledal… Za pár minut u nás pod „Skalkou“ přibrzdila kompletní Františkova dětská skupina s dotazem, zda jsme neviděli jejich Frantu? Prý se jim v lese ztratil…! S úsměvem jsme poslali děti směrem, kterým před chvilkou zmizel jejich trenér s vírou, že „hra na honěnou“ dobře dopadne..! Samozřejmě, že dopadla dobře! Ti, co k sobě v životě skutečně patří, se sobě nikdy neztratí, byť se to může dočasně všelijak „zašmodrchat“..! Tak, jak patřil Fanda jako trenér, k dětem, tak oni patřili k němu..! tehdejší epizoda z Okrouhlé toho byla jasným důkazem!

Naposledy jsem s ním prohodil pár slov v sobotu 18. září, při práci na letošním finálovém závodě MTB „Vrchoviny“ v Blansku. Byť se u něho vyskytovaly opět určité zdravotní potíže, slíbili jsme si v rychlosti, že až bude  OK, zapojí se s námi  do práce při přípravě na závodní sezónu 2022. Dnes vím, že už se tak nestane, a že nám už napořád bude chybět…

Spolehlivý a schopný trenér, pracant, kamarád… Asi tam Nahoře, v Nebi, potřebovali někoho jeho kalibru a schopností… Nezbývá nám nic jiného, než tuto novou realitu respektovat, a se slzami v očích se s tím vyrovnat… Franto, sakra, budeš nám, hodně, chybět…! Nezapomeneme..! A pozdrav prosím, tam, v cyklistickém NEBI, od nás  Vlastíka MORAVCE..! Parte

Není to tak dávno, co jsme startovali do stavu manželského Terezku Tlamkovou (dnes Hlubinkovou) a Jakuba Hlubinku… Minulou sobotu přišla řada na Kubovu mladší sestru Nikolu Hlubinkovou (svatební oznámení), bývalou výtečnou cyklistku, která byla po dlouhá léta nejen oporou MORAVEC Teamu, ale  i České juniorské reprezentace. Životním partnerem Nikoly se stal jeden z nejlepších současných českých silničářů, Daniel Turek. No a MORAVEC Team na startu jejich životního závodu nemohl chybět! 

Pomyslný start se odehrál předposlední říjnovou sobotu v pravé poledne v kostele Povýšení Svatého Kříže v Benešově, kde důležitou roli „startera“ obstaral náš kamarád a příznivec, místní pan farář,  Páter Pavel Koutník. Mimochodem: „peloton“ svatebčanů se jen hemžil Danovými cyklistickými parťáky – skutečnými esy ve svém oboru! Za všechny jmenuji alespoň skvělého českého silničáře Leopolda Königa. 

Krátce před třináctou hodinou se otevřeli dveře kostela a my jsme mohli obdivovat krásnou nevěstu! A samozřejmě, že to „seklo“ i ženichovi! Po spršce štěstí z rýže, kterou svědomitě počastovaly čerstvé novomanžele děti z MORAVEC Teamu, přišlo na řadu „zalíkovací“ povídání,  tentokrát sepsané netradičně – v místním Horáckém nářečí (Nikola a Daniel). To, že pan ženich rozuměl téměř všemu dokazuje, že už je v našem regionu velmi dobře aklimatizován, že je zde zkrátka – jako doma..!

Nenachytali jsme ho ani jízdou na historickém dámském kole ze sbírky  Radka Kaliny, který je na akci zapůjčil (za půjčení velký dík Radku!). Jako nic na něm odkroužil dva předem stanovené okruhy, přičemž jeden z okruhů odjel gentlemansky za novomanželku Nikolu:  její krásné šaty by byly přece jen vystaveny nadměrnému riziku a Nikča si s sebou do kostela dres zapomněla vzít…

Protože obě zkoušky – jak teoretickou,  ze znalosti regionálního jazyka, tak i praktickou cyklistickou zkoušku ze znalosti jízdy na kole,  Dan zvládl na „jedničku“, shodli jsme se – jako MORAVEC Team – že je Nikoly hoden a že si ji určitě zaslouží!

Po předání dárečků od nás, které jim – pevně věříme – budou jejich slavnostní den dlouho připomínat a po společném focení, vyrazily tedy oba mladí cyklisté na prolog své životní jízdy, kterým zpravidla svatební den a následná svatební noc bývá. No a od neděle už šlápli oba do pedálů první „ostré etapy“ ve stavu manželském! Přejeme, ať je jejich jízda v takovém tempu, jaké si budou přát, bez pádů a defektů a postupně ať se jejich dvoučlenná rodinná skupinka v úniku rozroste minimálně na skupinu desetičlennou! Bude to lepší hlavně na pošetření sil: když se všichni pravidelně a poctivě prostřídají na čele skupiny v úniku, do cílové rovinky pak zbude sil na „špurt“ určitě dostatek!

Zde je k vidění  fotogalerie ze slavnostní soboty (z dílny Karla Všetuly – díky Karle!).

A ještě mrkněte tuť:

Pozvání MORAVCŮM a – samozřejmě i čerstvým novomanželům – na nejbližší akce, které budeme organizačně zajišťovat:

• Čtvrtek 28.10. 2021 – zakončení cyklistické sezóny hvězdicovou jízdou na kopec Malý Chlum u Bořitova. Sraz cyklistů či turistů (je to jedno) u paty rozhledny mezi 13.00-14.00 hod. Zatopíme, takže si vezměte s sebou na opečení párek, klobásku…

• Neděle 31.10. 2021 – drakiáda Drakec MORAVEC. Na tradičním místě, v tradičním čase. Drakiáda 2021

• Sobota 6.11. 2021 – slavnostní Večer vítězů Poháru Drahanské vrchoviny 2021. Pohostí nás opět kulturní dům obce Suchý, akci odstartujeme v 17.00. Týká se to hlavně z našich řad těch, kteří se v celkovém pořadí OPEN umístili do 5. místa, nebo v celkovém pořadí OBCE do 3. místa. Prosím touto cestou MORAVCE – dobrovolníky (hlavně z řad rodičů), aby se mě  přihlásili na pomoc, s organizačním zajištěním slavnostního večera. Předem díky moc!

• Čtvrtek 30.12. 2021 – tradiční oddílové Výroční ro(c)kování. Od 15.00 hodin v restauraci Morava Benešov.

V letošním komplikovaném roce jsme museli oželet několik pravidelných akcí, které byly každoročně (věřím, že) příjemným doplňkem našich závodnických aktivit: ať už to bylo jarní pátrání po stopách YETTI, nebo podzimní hvězdicová jízda na rozhlednu Malý Chlum či benešovský Drakec MORAVEC… S legendárními YETTI jsme se v nouzovém – náhradním „levelu“ setkali v červenci při propršené benešovské „Vrchovině“, Chlum i drakiádu jsme museli  kvůli „Covidu“ „odpískat“ a nechat (snad) napřesrok… Co se ale k mojí velké radosti zadařilo a vydařilo, byla prosincová návštěva na hrobu Vlastíka MORAVCE! 

Před polednem se u brněnského krematoria setkává čtyřka zastupujících MORAVCŮ ve složení otec a syn Kalinovic, Leo Spáčil a Petr Koudelka (chybí tradiční účastník Karel Všetula, který ten den povzbuzuje své vnučky na mládežnickém MČR v cyklokrosu v Kolíně), setkává s „přesiló Brňáků“, které reprezentuje sextet ryzích MORAVCŮ („Malá“ Eva Bartolšic-MORAVCOVÁ , „Velká“ Eva MORAVCOVÁ,  Pavla Kurdiovská(s manželem), Vítek Bartolšic, Zituška a Laduška Bartolšicovi) a „qartet“ MORAVCŮ – „Kohótů“ v čele s Jardou Blahou a jeho věrnými sekundanty: Mirem Baksou, Vaškem Kurdíkem a Rudou Labusem. U místa Vlastíkova odpočinku je díky našemu  početnému pelotonku docela „frmol“ a hlavně veselá, radostná nálada!

Což asi vůbec nevadilo ani Vlastíkovi, ani jeho oběma rodičům, se kterými Vlasta místo posledního spočinutí sdílí… Možná, že naopak… Tím spíš, když „Mirin“ provedl bezva „upgrade“ medailové výzdoby pomníčku, který se záhy prosvětlil plamínkem několika svíček. Společné foto s praporem i bez, samozřejmě nemohlo chybět… Následoval přesun do Kohoutovic  na přesné místo tragédie z 15. dubna 1986. Jsme už ale v redukované sestavě, bez rodin MORAVCOVÝCH a Bartošisových, se kterými jsme se rozloučili s přáním klidných Svátků ještě na hřbitově. I v Kohoutovicích u pomníčku zapalujeme svíčky, vzpomínáme a hlavně opakujeme z loňska zavedený nový rituál: zkrápíme pomníček štamprličkou dobré pálenky, kterou si Vlastík rád – samozřejmě v souladu s dodržováním životosprávy – v dobách své vrcholové závodní aktivity a samozřejmě s rozumnou mírou v již po skončení svých závodních aktivit – občas dal…

Na závěr příjemného odpoledne nás opět po roce hostí interiér útulné a skutečnými kamny na dřevo vytápěné restaurace u fotbalového hřiště v Žebětíně. Zde stav MORAVCŮ posiluje ještě Lenka Tlamková, takže máme nad hostiteli na závěr skoro „navrch“! Finálně nemůžu nezmínit to nejdůležitější: Kluci z Kohoutovic nám darovali dres Vlastíka MORAVCE z doby jeho působení v Dukle Brno! O jeho zajištění se postaral hlavně současný šéf Dukly – Sváťa Buchta, kterému patří na dálku touto cestou velký dík! Na oplátku jsme věnovali našim pozorným hostitelům něco tekutého „na zub“ a Ti „kontrovali“ věnováním dalších dvou cenností..! Zkrátka moc fajn odpoledne! Mrkněte na fotogalerii…